LIBUŇ

Obec Libuň leží asi 6 km severozápadně od Jičína v údolí říčky Libuňky. Rozkládá se v Libuňské brázdě v nadmořské výšce kolem 320 m n. m. Obec se skládá z částí Březka, Jivany, Libunec a Libuň.

První písemná zmínka o Libuni pochází z roku 1369, kdy se zde již nacházel kostel sv. Martina, uváděný jako farní. V té době patřila Libuň pánům z Vartenberka. Kraj v okolí Libuně byl převážně protestantský. Po Bílé hoře zde probíhala silná rekatolizace, která vyvrcholila na hruboskalském panství ozbrojeným selským povstáním roku 1629. To skončilo zavražděním jezuity Matěje Burnatia a jeho žáka Rokyty a následným vojenským potlačením povstání. Roku 1866 se Libuň stala jedním z míst prusko – rakouské války, v místní faře byl téměř 3 měsíce pruský lazaret. Roku 1903 byla postavena trať Jičín – Turnov a roku 1906 Stará Paka – Mladá Boleslav, čímž se Libuň stala významnou železniční křižovatkou.

Z kulturních památek se zde dochoval kostel sv. Martina s barokní farou, kde v letech 1823 – 1876 působil páter Antonín Marek. Za jeho působení se Libuň stala významným střediskem kulturního života. Proslulé byly čtvrteční vizitace zvané slovanské sněmy pro podporu vlastenectví a slovanské vzájemnosti. Pomník A. Marka je umístěn před kostelem. Ve faře je dnes galerie děl malíře Františka Kavána, který zde prožil část svého života. U kostela se dále nachází Toskánský sloup ze 17. století, obelisk a barokní sochy. U školy jsou umístěny památníky ze světových válek i prusko – rakouské války z roku 1866.