ŽELEZNICE

Městečko Železnice leží asi 6 km severovýchodně od Jičína. Rozkládá se v malebné zvlněné krajině pod horou Tábor na severu a Zebínem na jihu. Železnice se skládá z částí Březka, Cidlina, Doubravice, Pekloves, Těšín, Zámezí a Železnice.

První zmínky o Železnici pocházejí z 12. století, kdy tu vznikla původní osada při staré Hradecké cestě. Archeologické nálezy z okolí dokládají existenci prehistorického železářství, od kterého byl odvozen název obce. Původní jádro osady leží na západní straně městečka v blízkosti kostela sv. Jiljí, původně sv. Jana Křtitele. Město bylo založeno východně od kostela a původní osady někdy po roce 1400. Po dlouhou dobu bylo poddané Jičínu. Roku 1599 byla Železnice povýšena na městys a měla vlastní znak. Část obyvatel Železnice a okolních obcí se živila sběrem a broušením drahokamů, zejména achátů, chalcedonů a jaspisů. Nejstarší brusírna je v Železnici připomínána již v 17. století. Roku 1911 byla Železnice povýšena na město Lázně Železnice.

Okolní naleziště rašeliny dala v roce 1904 podnět k založení lázní. V roce 1953 zde byla zahájena léčba dětí s poruchami hybnosti. Jako první lázně ve střední Evropě se lázně specializovaly na léčbu dětské mozkové obrny a na stavy po úrazech mozku.

Na jihu obce na vrchu Železný stával hrad. Dnešní podoba jádra města kolem pravidelného čtvercového náměstí pochází z výstavby po požáru roku 1826. Za vedení architekta J. Hetnera dostalo město jednotný empírový ráz s klasicistními vlivy. To platí o empírové radnici se štukovou výzdobou, kterou se honosí i další měšťanské domy. Teprve na okrajích se zachovaly početné roubené chalupy z konce 18. století. Dále je tu kostel sv. Jiljí, barokní fara z roku 1804 a mariánský sloup z roku 1752. Městské muzeum nabízí především národopisné a archeologické sbírky. Zajímavá je i expozice obrazů Františka Kavána. Pro své mimořádné kulturní památky byla Železnice v roce 1990 prohlášena Městskou památkovou zónou.