Do dnešní doby se dochovalo jen torzo unikátního mostu, viaduktu, přes řeku Jihlavu z roku 1870. Most o výšce 42 m se stal prvním celokovovým mostem v Rakousko-uherské monarchii. Tradovalo se, že autorem byl proslulý architekt Gustav Eiffel.
Přesto, že je technickou památkou, jeho stav od vyhlášení díky velkým finančním nákladům pouze chátral a v roce 1999 došlo k rozřezání a sešrotování podstatné části unikátni konstrukce. Starý Ivančický viadukt se po 108 letech provozu stal technickou památkou, od 1.1.1979 je ve správě Brněnského technického muzea. Zbylá část, jeden pilíř s podpěrou a mostním polem, je nadále na seznamu kulturních památek ČR a je provizorně staticky zajištěna.
V době stavby byl Starý Ivančický viadukt označován podle řeky, přes kterou přechází jako Iglawa-viaduct. Později převládaly názvy podle okolních měst, Kounický nebo Bránický viadukt. Až ve dvacátých letech našeho století se název tohoto velkého technického díla ustálil na Ivančický viadukt, i když zmíněné město na této trati vůbec neleží.
V šedesátých letech si technický stav mostu, a hlavně nárůst provozního zatížení na trati Brno-Hrušovany nad Jevišovkou, vyžádal výměnu viaduktu. Neumožňoval totiž nasazení těžších motorových lokomotiv na tomto vozebním rameni. V roce 1965 brněnský SUDOP dokončil projekt nového mostu, který byl potom v druhé polovině sedmdesátých let postaven vedle stávajícího. Dostal název Nový ivančický viadukt a je vedle svého starého kolegy svým technickým řešením důstojným nástupcem. Celý most váží 2580 tun a vyrobila jej mostárna ve Frýdku-Místku. Vlastní stavbu provedlo Železniční stavitelství Brno. Pravidelný provoz na novém mostě byl zahájen v roce 1978.