Vernisáž ve středu 5. září od 18 hodin v Galerii Emila Filly.

Komentovaná prohlídka výstavy s autory a kurátorem výstavy proběhne ve středu 3. 10. 2018 od 16 hodin.

Výstava nazvaná Pojmenovat se to musí… v Galerii Emila Filly představuje dvě klíčové osobnosti současné ostravské umělecké scény a zároveň kolegy z Katedry malby Fakulty umění Ostravské univerzity Daniela Balabána (narozen 1957) a Františka Kowolowského (narozen 1967). Daniel Balabán – bytostný malíř – je názorově hluboce propojen s generací umělců, která v českém prostředí na sklonku osmdesátých let minulého století prosadila postmoderní směřování a postupně ho rozvíjela směrem k individualizaci uměleckého výrazu, přičemž zůstala věrná tradičním vyjadřovacím prostředkům, především výraznému malířskému rukopisu. O deset let mladší František Kowolowski je potom reprezentantem silné vlny autorů, která v průběhu devadesátých let dvacátého století s využitím multimediálních a nezřídka alternativních komunikačních strategií formulovala nová obsahová témata i širokou společenskou zodpovědnost v souvislosti s transformačními procesy navazujícími na rozpad totalitního systému.
Koncepce výstavy Pojmenovat se to musí… se soustředí na výběr z aktuální tvorby obou umělců, přičemž záměrně zesiluje napětí mezi charakterem jejich práce, neboť vedle Balabánových monumentálních pláten klade ta Kowolowského díla, jejichž dynamická podstata tkví ve využívání performativních a procesuálních strategií. Záměrný protiklad mezi tradičním závěsným obrazem na straně jedné a technickým obrazem v jeho dynamické (video) či statické formě (digitální tisk) na straně druhé dovoluje v širokém záběru pojmenovat společné motivy exponované v centru zájmu obou autorů.
Název výstavy, kterou Daniel Balabán a František Kowolowski připravili pro Galerii Emila Filly, tedy odkazuje k jejich sdílené představě o iniciační roli umění a kreativních procesů vedoucích k jeho vzniku. Pro oba autory je totiž soustředěná tvorba artefaktu především neúprosným hledáním formulací pro postoje zodpovědně reagující na podněty, které před ně kladou nároky okolního světa. Jejich tvorba je potom sdíleným a divákům otevřeným rozhovorem, který pečlivě a citlivě pojmenovává to, co nelze zamlčet a s čím je nutkavě nezbytné se vyrovnat, aby byla zachována rovnováha mezi dychtivostí a askezí lidské existence.

Michal Koleček