Ikony, náboženské obrazy východního křesťanství, jsou po staletí vnímány jako díla bytostně duchovní a současně tajuplná a hodná úcty. Ikony se tak stávají jakýmisi okny mezi nebem a zemí. Náboženská úcta nenáleží jim, předmětu, ale svaté skutečnosti, kterou zastupují. Tvorba ikon není vnímána jako individuální umělecká činnost, ale jako předávání zprávy a porozumění boží pravdě. Ikony se nemalují, ale píší. Ikonopisec smí uplatnit svou výtvarnou invenci, ale v rámci přesně stanovených pravidel.