Zábavná stopovací hra pro celou rodinu. Projděte se Divokou Šárkou, tak jak ji neznáte.
Toto romantické skalnaté údolí je ponejvíce spojované s legendou o Šárce a Ctiradovi, která se údajně ve zdejších lesích odehrála, a přesně v tomto duchu se odehrává i naše venkovní hra. Motivem je Dívčí válka od Aloise Jiráska, ale ke konci hry se dozvíte, jak to vlastně všechno bylo doopravdy. Trasa vede bočními cestičkami po levé i pravé straně rokle a zvládnete ji s dětmi bez problémů do dvou hodin. Začíná se u autobusové zastávky Jenerálka a konec trasy je na konečné tramvají 20 a 22. Při hře je nejdůležitější umět podle indicií, šifer a úkolů umět vystopovat správnou trasu, další úkoly jsou čistě zábavné, ale váží se příběhu hry. Text příběhu je z velké části ukryt ve schránkách, které musíte objevit. Na konci cesty najdete i malý "poklad". V plánu hry jsou i potřebné nápovědy, kdyby se vám něco nedařilo.
Potřebujete pouze plán hry, který získáte na webu pořadatele. Náročnost cesty je pro děti od tří let. Vyrazit můžete kdykoli sami s plánem hry. Plán hry ve formátu PDF můžete mít v tabletu, telefonu nebo si ho vytisknout.
Vyprávění
Jednou za letního dne jel Ctirad s několika muži ze své čeledi polem, cestoval ze své dědiny, kde se narodil, k pražskému hradu. Mladý vladyka i jeho průvodci měli meče u pasu, luky a srstnaté toulce přes plece. Nejeden z nich i oštěp třímal. Nebylo rozumné v té době, kdy dívky ze zálohy přepadávaly, putovat polem sám a beze zbraně.
Projížděli stínem starých stromů i tmavých skal, které se strměly nad hlubokým údolím. Všechno ztichlo, voda, strom i ptáci; jen lidský hlas se najednou ozval mrtvým tichem: byl to nářek, žalostné volání. Ctirad se zastavil, a všichni naslouchali v úžasu. Nářek zněl opodál za skálou; pak náhle zmlkl. A vladyka i celá jeho družina se dali za lidským hlasem.
Pospěšte dál, na cestu s Ctiradem se dejte. Kdo to jen naříká? Komu patří ten hlas, který se nese údolím a odráží se od skal?
Start hry
Hra začíná na okraji Divoké Šárky u Jenerálky. Jeďte autem na křižovatku Horoměřické a Nebušické ulice, nebo vystupte na autobusové zastávce Jenerálka. Od zastávky jděte zpět asi sto metrů po červené značce, u restaurace Chorvatský mlýn zabočuje značka vpravo, o kousek dál vlevo, přejdete přes potok a pokračujte doprava podél louky, až k rozcestí, kde je informační tabule.
Jak vznikají venkovní zážitkové hry
Jako tvůrce hry hlavně musím trasu dokonale znát. Je potřeba si ji několikrát projít i s tím, že si všímám všech zajímavostí, které by se daly využít ve hře. Hra tedy vychází z prostředí, v kterém se odehrává, a nedala by se bez velkých úprav přenést někam jinam. Neméně důležitá část hry je příběh, který se po cestě vypráví. Příběh je také inspirován prostředím. Šárku a Ctirada v Divoké Šárce už jsem zmínil a například Modřanská rokle se zase přímo nabízela pro hru Indiánská zpráva, protože tu jsou na stromech jiné značky, než jak je známe z turistických výletů. Místo proužků jsou to barevné trojúhelníky. Prostředí rokle je členité a divoké, tyčí se tady strmé skály, uprostřed lesů narazíme na malé jezero, údolím protéká bystřina a na hliněných cestách jsou často stopy podkov.
Snažím se tedy v maximální možné míře využít tyto přírodní i lidské nabídky. Nečmárám na kameny nebo kmeny stromů značky nebo písmena, ale když už se po cestě někde něco takového vyskytne, dá se to využít pro hru. Jak vidno, jde hlavně o stopování správné cesty. Je potřeba po cestě trochy všímavosti. Mnoho ukazatelů ale může být popsáno formou šifry jen v plánu hry, to je výhodné. Venkovní značky totiž mohou být odstraněny nebo poškozeny, případně přemístěny. Pro nápaditost a pestrost namíchávám od každého něco.
Po trase stopovací hry jsou také schované schránky, ve skleničkách nebo plastových tubusech ukryté zprávy. Ty jsou nejvíce náchylné na ztrátu nebo zničení. Z toho důvodu je málokdy využívám k určení směru. Většinou je to nějaká listina oživující příběh, občas také šifra. Některé schránky mají svoji záložní variantu, o které se píše na konci plánu hry.